Pro 2D systém implementovaný v SIMOLANTu stanovte druhý viriálový koeficent pro několik teplot „pseudoexperimentálně“ z tlaku (resp. ze Z) a srovnejte s přímým výpočtem.

Základní metodologie simulací viz http://old.vscht.cz/fch/cz/pomucky/kolafa/pchem03.pdf

1) Nastartujte SIMOLANT a nastavte:
- "simulation speed" na maximum
- cca 100 částic (N)
- Boundary conditions → Periodic
- NVT simulaci, rychlejší je Monte Carlo (Metropolis), ale lze použít i MD
- Před měřením nechte nastavit posunuti (set MC moves), ale na měření vypněte. Také lze po vypnutí set MC moves nastavit d=0.5, což je pro řídké systémy vhodná hodnota.

2) Začněte např. s T=2 (defaultní T=3 je nevhodné, protože je blízko Boyleovy teploty) a po stisku [] record stanovte hodnotu kompresibilitního faktoru pro několik poměrně malých hustot, např. ρ=0.2, 0.1, 0.05, ρ=0.0025.
- Čím řidší systém, tím déle simulujte!
- Pokud se vám objeví hláška "Cannot follow periodic boundary conditions", zvolte "Turn off MSD forever".

3) Nakreslete graf Z(rho) a stanovte směrnici tečny v bodě ρ→0; neum9te-li to jinak, stačí graficky.
- Také můžete extrapolovat funkci (Z−1)/ρ k nule a získat přímo B.
- Nejlepší postup je fitovat Z na vhodnou funkci, např. Z=1+B*ρ+C*ρ². Je vhodné použít metodu, která použije udané standardní chyby; pokud takovou metodu nemáte, použijte jako váhy 1/σ², kde σ je udaná standardní chyba hodnoty Z.

4) Opakujte pro několik teplot a srovnejte s hodnotou uvedenou v souboru simolant.txt (B=...).  Pro které hodnoty je simulovaná hodnota přesnější a pro které méně přesná?