Stanovte pro 2D kapalinu implementovanou v SIMOLANTu povrchové napětí a mezifázové napětí kapalina–zeď (vyzkoušejte přitažlivou i odpudivou zeď). Zobrazte a okomentujte hustotní profily. SIMOLANT viz https://old.vscht.cz/fch/software/simolant/index-cz.html „Povrchové napětí“ ve 2D je má rozměr J/m = N. (SIMOLANT ovšem používá bezrozměrné jednotky.) 0) Nastartujte SIMOLANT a zvolte: menu: [File] → [include Density functions] panel dole: "simulation speed" na maximum panel dole: "measurement block" na maximum 1) menu: [Prepare system] → [Horizontal slab] Doporučená teplota je 0.55, počet částic 300 – nemusíte (zatím) měnit. (Chcete-li měnit N, bude asi potřeba zopakovat [Prepare system] → [Horizontal slab].) Nechte ustálit, stiskněte Record a simulujte aspoň 50 cyklů (modré n=) a uložte. V souboru simolant.txt najdete jak termodynamické veličiny, tak hustotní profil. - Najděte hodnotu povrchového napětí γ vč. odhadu nejistoty. - Nakreslete hustotní profil. - Jaká je hustota kapaliny ve středu vrstvy? - Poznamenejte si i tlaky v obou směrech; Pyy lze interpretovat jako tlak plynu nad kapalinou. 2) Opakujte bod 1) pro vyšší a nižší teplotu (zadejte příkaz např. "T=0.6" v políčku cmd:}, pokud to půjde – za vyšší teploty se vrstva rozbije či vypaří, za nízké zkrystalizuje. Nakreslete graf závislosti povrchového napětí na teplotě. 3a) menu: [Boundary conditions] → [Slit (x-periodic,y-walls)] (červené zdi jsou odpudivé) menu: Molecular dynamics NPT (Berendsen) - Nastavte teplotu opět na T=0.55. - Zvolte tlak P=0.1 (to je průměrný tlak obou složek Pxx a Pyy), nechte ustálit a opět spočtěte stejné veličiny. - Opakujte pro P=0.2. 3b) Vpravo uprostřed ve vnitřním panelu Walls přepněte zdi na přitažlivé a vše přepočtěte pro P=0 a P=0.1 3c) - Porovnejte hustotní profily a hustoty uprostřed vrstvy a okomentujte z hlediska struktury. - Porovnejte tlaky a povrchová napětí. Diskutujte smysl γ pro simulace se zdmi. TEORIE: Ve 3D pro "slab-geometrii" (1 vrstva kapaliny se dvěma povrchy kolmá k ose z) platí pro povrchové napětí: γ = (2 Pzz − Pxx − Pyy)*Lz/4 kde Lz je velikost simulační buňky ve směru osy z a Pzz,Pyy,Pzz jsou diagonální složky tenzoru tlaku. Ve 2D je obdobně (vrstva je kolmá k ose y): γ = (Pyy – Pxx)*Ly/2