• symbol
• tab
• home
• ÚFCH
• VŠCHT

V případě neideálního chování směsí v kondenzované fázi (jen zřídka u plynných směsí) se používají dodatkové veličiny, které jsou definovány vztahy

tj. např.

Poznámka

V koncentračních krajích (u binárního systému při x₁ = 0 a x₁ = 1) jsou dodatkové veličiny nulové.

Nejjednodušší závislost pro dodatkové veličiny na složení u binárního systému je empirický vztah

a u ternárního systému

kde B_Y,ij(T, p) jsou parametry, které přísluší binárnímu systému i+j.

Mezi dodatkovými veličinami existují analogické vztahy jako mezi systémovými a nejdůležitější jsou

Tepelné efekty spojené se směšováním (např. methanol + voda) či rozpouštěním (chlorid sodný ve vodě) se popisují pomocí veličiny označované jako (molární) rozpouštěcí teplo či (molární) rozpouštěcí entalpie (rozpouštění probíhá za konstantního tlaku), které je definováno vztahem

kde Q je vyměněné teplo s okolím při rozpuštění n_i mol i−té látky při dané teplotě a tlaku v n₁ = n_i×n_rel molech rozpouštědla (první varianta), anebo v 1 kg rozpouštědla (druhá varianta). V prvním případě získáme závislost H_r,i = f(n_rel) a v druhém H_r,i = f(m₂). Mezi dodatkovou entalpií a rozpouštěcími teply platí následující relace (n_rel = n₁/n₂, n₁° = 1000/M₁ je látkové množství rozpouštědla v 1000 g, n₁ a n₂ jsou látkové množství rozpouštědla a rozpuštěné látky, Q vyměněné teplo, M₁ molární hmotnost rozpouštědla v g/mol, m₂ molalita rozpuštěné látky)

Veličiny H^E, H_r,i se označují jako integrální směšovací či rozpouštěcí tepla protože charakterizují tepelné efekty spojené s konečnou změnou složení systému.

Tepelný efekt při míšení dvou směsí či roztoků za konstantní teploty a tlaku je dán vztahem

kde poslední součet se provádí přes všechny výchozí směsi.