7.1 Transportní jevy v roztocích elektrolytů

Při elektrolýze látky platí úměra

displaymath

kde z je počet vyměněných elektronů a ne je množství elektřiny, vyjádřené v molech. Mezi prošlým nábojem a množstvím elektřiny ne platí vztah

displaymath

kde F je Faradayův náboj o velikosti 96485 C mol1. Hmotnost látky vyloučené při elektrolýze nábojem Q je tedy dána Faradayovým zákonem

displaymath

kde M je molární hmotnost látky.
Pro konduktivitu vzorku, jehož odpor je změřen ve vodivostní nádobce pomocí roztoku KCl o známé konduktivitě, platí vztah

displaymath

Molární vodivost rozpuštěné látky je definována jako

displaymath

Molární koncentraci c je nutno do této rovnice dosazovat v základních jednotkách SI, tj. v jednotkách mol m3! Molární vodivost látky, extrapolovaná na nekonečné zředění, je součtem vodivosti iontů:

displaymath

kde symboly ν(A+) a ν(B) jsou označeny stechiometrické koeficienty iontů při disociaci látky v roztoku.
U slabých kyselin a zásad platí pro stupeň disociace α vztah

displaymath

Disociační konstantu slabé kyseliny nebo zásady je možné vypočítat ze stupně disociace pomocí vztahu

displaymath

kde symbol označuje standardní koncentraci 1 mol dm3, $..$ je střední aktivitní koeficient disociované kyseliny nebo zásady a γ aktivitní koeficient nedisociované kyseliny nebo zásady. U ideálního roztoku jsou aktivitní koeficienty rovny jedné. U málo rozpustných solí platí pro nasycený roztok vztah

displaymath

Střední aktivitní koeficient disociované látky v roztoku se vypočítá pomocí Debyeova-Hückelova zákona

displaymath

kde A je konstanta, z náboje iontů a I iontová síla, daná vztahem

displaymath

kde mi je molalita i–tého iontu. U zředěných roztoků lze molality nahradit molárními koncentracemi. Konstanta A má pro přirozený logaritmus hodnotu 1,176 kg1/2mol1/2 a pro dekadický logaritmus hodnotu 0,509 kg1/2mol1/2. Do uvedené sumace je nutno zařadit všechny ionty, přítomné v roztoku.