Úvod - houby
Všeobecná charakteristika
Mikroskopické vláknité houby (vláknité mikromycety) tvoří rozvětvené vláknité mycelium, čímž se liší od většiny kvasinek. V životním cyklu mnoha mikroskopických hub převládá nepohlavní rozmnožování (též asexuální, mitosporní, anamorfní či konidiové stádium), charakteristické tvorbou různě utvářených konidioforů s konidiemi nebo chlamydospor. Méně často se uplatňuje rozmnožování pohlavní (též sexuální, meiosporní či teleomorfní stádium), charakteristické buď tvorbou zygospor nebo askospor.
Všechny mikromycety uvedené v tomto miniatlase jsou organismy aerobní a vyživují se především saprotrofně, což jim umožňuje růst na většině živných médií běžně užívaných v laboratoři.
Systematické zařazení
Mikroskopické vláknité houby jsou řazeny do říše Fungi. Podle způsobu rozmnožování jsou pak dále zařazovány buď do podkmene Zygomycota, nebo Ascomycota, nebo do nesystematické umělé skupiny mitosporních hub (Deuteromycetes, Fungi imperfecti), zahrnující pouze nepohlavně se rozmnožující se houby. Podrobnější systematické zařazení viz u jednotlivých zástupců.
Poznámka: Pro vláknité mikromycety se všeobecně používá termín plísně. V některých populárních lékařských příručkách se tento termín používá dokonce i pro označení kvasinek. V mykologii má však termín "plísně" užší význam, označuje pouze houby podkmene Oomycota (např. Phytophtora infestans - plíseň bramborová), Chytridiomycota (např. Synchytrium endobioticum) a Zygomycota (např. Mucor mucedo - plíseň hlavičková).
Výskyt a význam
Mikroskopické vláknité houby plní v přírodě nezastupitelnou roli destruentů při rozkladu rostlinných a živočišných zbytků, neboť jsou schopny produkovat celou řadu enzymů (např. celulázy, chitinázy, amylázy atd.). Mnohé z nich jsou v důsledku toho i mnohem častější na určitém typu substrátu (houby dřevní, entomofágní, keratinofilní, atd.). Člověkem jsou některé z nich využívány v potravinářském průmyslu např. při výrobě sýrů, kyseliny citronové či různých východoasijských specialit, ve farmaceutickém průmyslu při výrobě antibiotik i jiných léčiv a v dalších biotechnologiích, např. při výrobě houbových přípravků proti hmyzím škůdcům nebo proti houbovým patogenům. Naproti tomu mnohé mikroskopické houby mohou působit z hlediska člověka nepříznivě, a to v několika směrech: rozkladem potravin a krmiv uskladněných za nevhodných podmínek, produkcí mykotoxinů do těchto produktů, dále mohou být příčinou alergických obtíží u citlivých jedinců vdechováním nadměrného množství spor hub v ovzduší nebo dýcháním těkavých (volatilních) látek produkovaných těmito houbami; některé saprotrofní mikromycety mohou být příležitostně i patogenní jak pro živočichy včetně člověka, tak i pro rostliny.