Ing. Vojtěch Vaněček, CSc.,
Ústí nad Labem
Koncepci ochrany životního prostředí před důsledky výrobní činnosti z podnikatelského hlediska koncipoval S. Schmidheiny a Podnikatelská rada pro trvale udržitelný rozvoj (BCSD, viz literatura) na těchto dvou základních zásadách :
· uspokojovat potřeby přítomnosti bez ohrožení uspokojování potřeb budoucích generací,
· ceny zboží a služeb musí odrážet "environmentální náklady" spojené s výrobou, využitím a recyklací nebo likvidací výrobků.
Tomu odpovídá zodpovědný přístup průmyslových svazů. U nás Svaz průmyslu a dopravy ve své strategii do r. 2004 podporuje m.j. strategický cíl zavádění čistší produkce jako dobrovolnou aktivitu průmyslu. V chemii může být vzorem prohlášení Evropské rady svazů chemického průmyslu (CEFIC), ke které se připojil Svaz chemického průmyslu ČR iniciativou Zodpovědné podnikání v chemii z r. 1994, a prohlášení americké Asociace chemických výrobců (CMA):
· výrobní podniky mají [ve věcech životního prostředí] nejen dbát legislativy, nýbrž přijímat vlastní odpovědná opatření k ochraně životního prostředí.
Tato iniciativa se v současné době rozšiřuje o Zodpovědnou péči o výrobky (Product Stewardship), která zohledňuje environmentální dopady související s výrobky po celou dobu jejich životnosti. O minimalizaci dopadů mají usilovat všichni, kteří se s výrobkem dostanou do styku.
Na podnikové úrovni odpovídá těmto iniciativám koncepce environmentálního systému řízení podniku, které sjednocuje při řízení podniku hlediska environmentální, obchodní, technická atd. Systém environmentálního managementu (EMS) je předmětem mezinárodních norem ISO řady 14000. Kromě toho, v Evropské unii byla přijata Směrnice EEC 761/2001 (tzv. „EMAS II“), u nás schválená usnesením vlády ČR č. 466 z 21.7.1998, umožňující podnikům dobrovolnou účast v systému eko-managementu a auditů (EMAS), který je u nás podporován vládou (Agentura programu EMAS, Rada programu EMAS v ČR).
Všechny uvedené iniciativy využívají princip prevence, v našem případě tedy předcházení nebo aspoň minimalizaci vzniku odpadů. Zákon o odpadech č. 185/2001 v § 10 přímo ukládá povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti. Čistší produkce (definice viz dále) pak znamená nejen méně odpadů ve smyslu Zákona o odpadech („movitých věcí, kterých se chceme zbavit a které patří do některé ze skupin vyjmenovaných v příloze č. 1 k Zákonu o odpadech“), nýbrž i méně nevyužitých (ztracených) materiálů ve skupenství kapalném a plynném (emise) a dále také méně nevyužité (ztracené) energie. Takto je pojat obsah pojmu odpad v čistší produkci a v tomto výkladu. Tomuto integrovanému přístupu neodpovídá existence našich tří samostatných „složkových“ zákonů, ale odpovídá tomu Zákon o integrované prevenci o mezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování… („zákon o integrované prevenci“) č. 76/2002 Sb. (IPPC, podle směrnice Rady 96/61/EC).
Existují následující strategie, uspořádané od nejjednodušší po nejdokonalejší :
· Ukládání neupraveného odpadu: nejjednodušší, ale stále ještě používaná a i do budoucna plánovaná
· Úprava odpadu před uložením (vypuštěním) za účelem snížení množství nebo škodlivosti odpadu: biologický rozklad organických součástí odpadu, solidifikace, spálení odpadu, sorpce (tím se škodlivina převede do fáze sorbentu), neutralizace, srážení, zachycování na iontoměničích, a j.
· Recyklace: nejlepší je využití ve vlastním závodě, nejde tu vlastně ani o odpad; jakmile se vyváží do jiného podniku, jde o odpad.
· Omezení nebo zamezení vzniku odpadu přímo u zdroje – prevence vzniku odpadů – čistší produkce (v Americe totéž spíše jako Poluution Prevention, 2P): lze toho dosáhnout např. lepší technologickou kázní, jinou výrobní technologií, volbou vhodnější suroviny, nahrazením výrobku novým s podobnou užitnou hodnotou.
Dnes se preferuje a zdůrazňuje předcházení vzniku nebo alespoň minimalizace vzniku odpadů přímo u zdroje, na rozdíl od nakládání s odpady již vzniklými ("end-of-pipe" řešení). Někdy se mluví o čistší produkci a ta je definována takto (UNEP – Program OSN pro životní prostředí):
Čistší produkce (Cleaner Production, CP) je stálá aplikace integrační prevenční strategie v ochraně životního prostředí zaměřená na procesy, výrobky a služby s cílem zvýšit jejich efektivnost a omezit rizika pro člověka i pro životní prostředí.
U výrobních procesů zahrnuje čistší produkce efektivnější využívání surovin a energií, vyloučení nebo omezení toxických a nebezpečných materiálů i prevenci vzniku odpadu a znečištění u zdroje.
U produktů (výrobků a služeb) se strategie čistší produkce zaměřuje na snížení vlivů na životní prostředí, a to v rámci jejich celého životního cyklu, od vývoje až po jejich využití.
Čistší produkce je zpravidla založena na podnikové iniciativě a aktivitě (motivace je uvedena dále) a prevenční přístup k odpadům (odpadům v tom širším slova smyslu) byl dopracován v manažerskou metodu, podobnou např. metodě péče o kvalitu, vyznačující se následujícími znaky :
· jde o dobrovolnou podnikovou aktivitu, sloužící zájmům podniku,
· čistší produkce musí být pro podnik i finančně výhodná (odtud princip eko-efektivnosti),
· aplikuje se zpravidla na již fungující výroby, jako jejich korekce, někdy dosti zásadní
· jde o činnost zpravidla trvale opakovanou, t.j. po završení prevenčního projektu realizací a vyhodnocením je namístě uvažovat o dalším pokroku
· hlavní slovo při řešení prevence mají vlastní podnikoví pracovníci, s případným přizváním externích odborníků a odborníka na metodu prevence.
Možnosti prevence vzniku odpadů uvádíme uspořádány podle rostoucí technické náročnosti :
Svědomitá péče o výrobu zahrnuje tyto možnosti:
v Pečlivá práce, dodržování technologického režimu a dobrá organizace práce mají sice být samozřejmostí, ale ukazuje se, že i u nás jsou v tomto směru značné rezervy, umožňující nenákladně zmenšit produkci odpadů.
v Pečlivá údržba může předejít ztrátám a znečišťování životního prostředí, např. i jen odstraněním netěsností výrobního zařízení.
v Odpady se nemají mísit, neboť směs se zpravidla zpracovává hůře a nebezpečné složky se zavlečou do celého objemu odpadu.
Změny výrobního postupu jsou náročnější:
v Úpravy technologického postupu tak, aby vznikalo méně odpadů.
v Účinnější stroje a aparáty.
v Přechod na novou technologii, která neprodukuje odpad.
v Náhrada surovin a pomocných látek jinými, dávajícími méně odpadu.
Záměna výrobku za jiný, se stejnými užitnými vlastnostmi, je náročným řešením, podle statistik použitým v asi 5 % projektů prevence vzniku odpadů.
Motivace vedoucí podnikový management k prevenci vzniku odpadů je několikerá :
· Legislativní, a to různě definované limity s pohrůžkou sankcí za nesplnění.
· Ekonomické motivy plynou jednak z poplatků za ukládání a znečišťování životního prostředí, dále z úspor na surovinách a také ze zmenšení nákladů na odpadové hospodářství. Tvrdí se, že tyto motivy jsou pro většinu firem rozhodující a byly také důvodem iniciativy na podnikové úrovni. Zdůrazněme, že rentabilita prevenčních projektů má být kalkulována za delší časové období, samozřejmě musí být respektována časově proměnná hodnota peněz, a - na co se zapomíná - musí být započteny pokud možno všechny náklady a přínosy, související s hodnoceným projektem a s alternativou nic nepodniknout.
K finančnímu hodnocení návrhů na opatření čistší produkce dodejme:
Ø Environmentální náklady (včetně odpisů z environmentálních investic), pokud jsou jako takové rozpoznány a vykázány, představují někdy i přes 10% celkových nákladů výroby. Přiřadíme-li k jednotlivým materiálovým a energetickým proudům jejich hodnoty, získáme vodítko pro nalezení míst ve kterých je účelné uvážit přístup čistší produkce a vyhodnotit z hlediska jak environmentálního, tak finančního. – Jak pracovat s environmentálními náklady viz metodický pokyn MŽP uvedený v Doporučené literatuře.
Ø Neobvyklý, ale velice poučný náhled získáme, když odpadním proudům přiřadíme nejen náklady na jejich odstranění, nýbrž i hodnoty surovin a energií které byly k výrobě odpadů použity, jakož i náklady na přepracování vstupů na odpad. Jde o tzv. nevýrobkové výstupy.
Ø Znečišťování životního prostředí vede ke škodám, kterým lze zamezit dodatkovým „reaktivním“ opatřením (např. po vzniku emisí. jejich absorpcí), nebo naopak a lépe čistší produkcí (prevencí znečišťování u zdroje), ale obojí vyžaduje náklady. Škody a ze znečištění plynoucí ekonomické ztráty s rostoucí kvalitou (menším znečišťováním) životního prostředí klesají, náklady na zamezení znečištění naopak rostou. Závislost součtu škod a „nákladů na zamezení“ na kvalitě (nebo na míře znečišťování) životního prostředí má proto relativní extrém (minimum) – ekonomické optimum znečišťování. Při vynaložení větších nákladů než minimálních (např. když ekonomické optimum znečišťování nevyhovuje z hlediska environmentálního) lze mít při stejných celkových nákladech lepší nebo horší životní prostředí – podle toho, zda náklady směrujeme více na prevenci nebo na uhrazení škod.
· Čistší produkce jako prostředek k dosažení environmentálních cílů. Environmentální management (EMS, EMAS) vytyčuje environmentální cíle, jejichž dosažení je záležitostí technickou a ekonomickou a vhodnou metodou k dosažení cílů je koncepce a metoda čistší produkce.
· Postavení podniku v očích veřejnosti ("image") je v průmyslově vyspělých zemích silným motivem. I pokud se podnik nemůže pochlubit certifikovaným nebo verifikovaným systémem environmentálního managementu, může deklarovat zavedení čistší produkce, třeba s parametry na úrovni nejlepších dostupných technik (BAT – Best Available Technique, viz přednášku o IPPC).
· Zodpovědnost podniku vůči vlastním zaměstnancům je stejně silnou motivací jako vylepšení "image".
Principem metody, kterou dala zpracovat U.S.EPA a vyskytuje se v několika variantách, je až pedanticky prováděný postup podle následujících bodů :
a) Plánování a organizace předcházející pracím na minimalizaci vzniku odpadů: rozhodnutí vedení podniku, vyhlášení tohoto rozhodnutí, získání souhlasu a podpory zaměstnanců.
b) Sestavení programu: jmenování pracovní skupiny, formulace cílů.
c) Předběžné posouzení problému: shromáždění dostupných údajů o odpadech, prohlídka pracovišť, vytýčení priorit - které odpady jsou nejzávažnější.
d) Plán práce: stanovení dílčích cílů (včetně doplnění údajů), výčet překážek, sestavení pracovního plánu.
e) Podrobné posouzení: výběr a jmenování odborníků, pořízení chybějících údajů, shrnutí a zdokumentování poznatků.
f) Volba variant řešení: tvorba variant, výběr použitelných řešení.
g) Analýza schůdnosti: posouzení a vyhodnocení technické, ekonomické a environmentální schůdnosti.
h) Zpráva s doporučeným řešením.
i) Realizace: výběr projektu, získání prostředků, realizace.
j) Ověření výsledku: získání údajů, jejich vyhodnocení.
K provedení každého kroku existují podrobná doporučení, jsou navrženy pomocné formuláře, atd.
PRAKTICKÉ VÝSLEDKY POUŽITÍ METODY V ZAHRANIČÍ A U NÁS
Příklady budou uvedeny při přednášce; u nás máme více než 50 českých prevenčních projektů. O zahraničních projektech se dozvíte na internetových stránkách UNEP a U.S. EPA (viz odstavec „Užitečné adresy“). Náměty na prevenci znečištění se současnou finanční úsporou v nejrůznějších oblastech lidské činnosti lze vyčíst v publikaci Kosten senken… (viz literatura). Nejobsáhlejší soubory doporučení k čistší produkci lze nalézt ve sbírce více než třiceti oborových příruček EPA Sector Notebooks pro jednotlivá odvětví (viz internetová stránka EPA). Informace o dalších projektech čistší produkce lze získat na CPC, CEMC a od autora tohoto textu.
· K čistší produkci, jak byla shora definována, byla v r. 1998 v Soulu přijata Mezinárodní deklarace o čistší produkci, která požaduje přijetí dokonalejších postupů výroby a spotřeby. Česká republika se v r. 1999 přihlásila k celosvětovému programu čistší produkce.
· Česká vláda přijala 9.2.2000 usnesením č. 165 k Národnímu programu čistší produkce (NPCP), který má vytvořit podmínky pro realizaci dobrovolných aktivit podniků a organizací v oblasti preventivní ochrany životního prostředí.
· Rada Evropské unie přijala Směrnici 96/61/EC o integrované prevenci a omezení znečištění (IPPC). Ta je založena na principu prevence znečišťování. V zemích Evropské unie vstoupila v platnost v září 1999 pro nová zařízení, pro existující zařízení má platit později. U nás tomu odpovídá Zákon o integrované prevenci č. 76/2002 Sb.
· Projekt/program čistší produkce se stává nástrojem environmentálního managementu podle EMS nebo EMAS k dosažení environmentálních cílů podniku
Podle zkušeností autora a jeho kolegů jsou hlavní překážky následující :
- Pro úspěch je nezbytný zájem a podpora vrcholového podnikového vedení. To mívá často starosti jiného druhu a tak všechno dopadne na útvar životního prostředí, který nemá všechny potřebné pravomoci. Při rozhodování o investicích někdy finanční zdůvodnění environmentálních investic nevyznívá dost přesvědčivě.
- Nedojasnění některých vnitropodnikových zodpovědností a nedůslednost v podnikovém hospodaření (ekonomické dopady prohřešků nejsou účetně přiřazeny původcům a skrývají se např. v celopodnikové režii) způsobují, že někteří zaměstnanci mohou beztrestně a lhostejně poškozovat životní prostředí, jiní za to nesou zodpovědnost, a podnik uhradí ekonomické dopady, aniž by o tom "pachatel" vůbec věděl.
- Podniky váhají vyhlásit svůj závazek s cíli v oblasti ochrany životního prostředí a pokusit se pro to získat zaměstnance, takže řešitelé projektu čistší produkce se setkávají s nepochopením a lhostejností.
- Techničtí pracovníci uvažují spíše v technických a ekonomických kategoriích a mají o manažerských metodách nevalné mínění, nepostupují podle metody a výsledek se nedostaví kvůli opomenutí některého kroku.
1. Schmidheiny S. a The Business Council for Sustainable Development: Změna směru. CEMC, Praha, 1993. Ve 4 svazcích, dohromady 377 str. – Z anglického originálu The Changing Course, The Massachusets Institute Technology Press, 1992.
2. Welford R. a A. Gouldson: Environmentální řízení a strategie podnikání. CEMC, Praha, 1997, 242 str. - Z angl. originálu Environmental Mnagement & Business Strategy, Pitman Publishing, London, 1993.
3. Příručka pro provozovatele zařízení k ochraně proti znečištění životního prostředí. CEMC, Praha, 1993, 151 str. - Z angl. originálu Facility Pollution Prevention Guide, U.S. Environmental Protection Agency, Washington, 1992.
4. Audit and Reduction Manual for Industrial Emissions and Waters. Technical Report Series No. 7. UNIDO, Vídeň, UNEP, Paříž, 1992. 121 str. - Lze si vyžádat, viz adresy.
5. Čistší produkce. Prevence odpadu a znečištění. Metodická příručka pro průmyslové podniky. České centrum čistší produkce, Praha, 1998, 126 + LIV stran.
6. Další manuály – obecné a oborové – vydané a chystané Českým centrem čistší produkce (nyní Centrum inovací a rozvoje), Praha.
7. Audun Amundsen: Omezování vzniku odpadů - čistší produkce. ENZO, Praha, 1995, 163 str.
8. Cleaner Production Worldwide, UN Environmental Programme Industry, Paříž. Vol. I vyšel v r. 1993 (36 str.), Vol. II v r. 1995 (48 str.)..
9. Kosten senken durch Umweltmanagement. 1000 Erfolgsbeispiele aus 100 Unternehmen. Vydavatel Maximilian Gege, nakladatelství Verlag Vahlen, Mnichov, 1997, 586 str.
10. Vaněček V.: Environmentální podnikové účetnictví. Ekonomické nástroje pro trvale udržitelný rozvoj České republiky, svazek 13. Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, Praha, 1995, 39 str. - Výtah viz stejnojmenné články v Chemickém průmyslu, č. 9/1996 a č. 1/1997.
12. Farský M., Ritschelová I., Vomáčková H.: Životní prostředí z pohledu účetnictví. Univerzita J.E.Purkyně v Ústí nad Labem, 2001, 143 str.
11. Hyršlová J., Vaněček V.: Environmentální manažerské účetnictví pro potřeby environmentálního řízení. Ministerstvo životního prostředí, Praha 2003, 103 stran.
13. Metodický pokyn pro zavedení environmentálního manažerského účetnictví. Ke stažení z internetových stránek Ministerstva životního prostředí.
14. Vaněček, Vojtěch, Hyršlová, Jaroslava: Případová studie podnikového environmentálního účetnictví. Planeta, odb. časopis pro životní prostředí, ročník XI, č. 5/2003, str. 1 - 26. Vydává MŽP, Praha. – Připojen Metodický pokyn MŽP.
15. Vaněček, Vojtěch, Hyršlová, Jaroslava: Využití environmentálního účetnictví při řešení rozhodovacích úloh s cílem ochrany životního prostředí. Planeta, odb. časopis pro životní prostředí, ročník XI, č. 5/2004, str. 1 - 52. Vydává MŽP, Praha
CEMC (České ekologické manažerské centrum) Tel.: 274 784 417
Centrum prevence znečištění (PPC)
Jevanská 12
100 31 Praha 10
výkonný ředitel CEMC: Ing. Jiří Študent
Centrum prevence znečištění: Ing. Bohuslav Moucha
E-mail: cemc@cemc.cz, ppc@cemc.cz
URL: www.cemc.cz
Centrum inovací a rozvoje CIR Tel.: 224 919 148
Dittrichova 6
120 00 Praha 2
ředitelka: Mgr. Klára Ouředníková.
E-mail: org@cir.cz
URL: www.cir.cz
UNEP (UNITED NATIONS ENVIRONMENTAL PROGRAMME; Division of Technology, Industry and Economics)
URL: http://www.uneptie.org, è International Environmental Technology Centre, čistší produkce: è Cleaner Production
URL: www.epa.gov (domovská stránka)
Oborové příručky: stránka EPA Sector Notebooks (lze stáhnout ve formátu PDF)
Čistší produkce: stránka Pollution Prevention
Literatura: objednávky na stránce NEPIS
Informace: stránka Pollution Prevention Clearinghouse, E-mail: ppic@epa.gov