Laboratorní práce

Test akutní toxicity na žábronožkách Artemia salina

 

Ing. Vladimír Kočí, PhD., Ing. Andrej Švagr, tel.:2435 4248

 

 

Charakteristika organizmu

 

Vajíčka žábronožky slaniskové se k nám dováží v konzervách, téměř výhradně vyráběných v USA, například firmou Ocean Star International, Inc. Vajíčka žábronožek jsou sbírána ve Velkém solném jezeře v Utahu. Jsou omyta sladkou vodou, usušena a vakuově plněna do konzerv. Běžně jsou používána jako krmivo pro akvarijní ryby.

Ač se jedná o organizmus žijící ve slaných vodách, nachází se pouze v jezerech, ne v mořích. Výhodou testu jsou značně homogenní vlastnosti vajíček a tedy i čerstvě narozených jedinců. Tím, že jsou čerstvě vylíhnutí jedinci ihned použiti pro test, odpadá náročný chov.

 

Řád žábronožek patří do podtřídy lupenonožců, Phyllopoda. Tělo mají vždy bez schránky, protáhlé a měkké, složené z četných článků. Dorůstají 5-70 mm. Žábronožka slanisková dorůstá 12-18 mm a žije až 4 měsíce. Na hlavě má nečlánkovaná nitkovitá tykadla prvního páru a mohutná tykadla druhého páru, která mají u samců tvar dvoučlánkových kleští (u samic jsou drobná a méně nápadná). Tykadla samců slouží k přidržování samičky při kopulaci. Z jejich základního článku často vyrůstají různé charakteristické výrůstky, jež slouží jako dobré determinační znaky. Na předním okraji hlavy se mezi tykadly někdy nachází nepárový čelní výrůstek. Na spodní straně hlavy je ústní ústrojí. Na čele jedno nepárové naupliové očko, na bocích hlavy se nalézají velké stopkaté složené oči. Hruď se skládá z jedenácti článků, z nichž každý nese ventrálně pár listových plovacích nožek. Zadeček se skládá z devíti článků; první dva články jsou spolu víceméně srostlé, nesou pohlavní orgány. U samic bývá v těchto místech upevněn nápadně zbarvený vak s vajíčky.

Žábronožky žijí ve stojatých vodách, často především v dočasných (periodických) tůňkách vytvořených táním sněhu apod. Žábronožka slanisková, Artemia salina, je kosmopolitně rozšířený druh, který je velmi hojný v přímořských a vnitrozemských tůních, slaných jezerech a solných dolech s mírně až velmi slanou vodou. Na příhodných lokalitách je možný výskyt  i na našem území. Jiným druhem žábronožek použitelným pro testy toxicity je Artemia franciscana.

 

                                       

a)                                                                                           b)

Obr. 1 a) Vylíhlé nauplium  Artemie, b) Cysty Artemie. Zdroj obrázků internet[1][*].

 

 

 

 Skladování

Neotevřená konzerva vajíček má být uložena v chladu a suchu. Líhnivost zárodků v cystách[2][†] je zaručena zhruba jeden rok. Dají se však dobře použít i až 4 roky staré cysty. Otevřená konzerva musí být uchovávána v neporušeném igelitovém sáčku dobře uzavřeném gumičkou a uložena v ledničce. K cystám se nesmí dostat voda ani vzdušná vlhkost.

 

Líhnutí vajíček/cyst

Obvykle se provádí tak, že se do laboratorní mořské vody, zpravidla o salinitě         1,2-3,0 % NaCl odebere malé množství cyst. Vodu je dobré udržovat v mírném pohybu. Toho se nejlépe docílí provzdušňováním slabým proudem vzduchu. Tím se zajistí i adekvátní aerace. Je třeba nastavit proudění vzduchu tak, aby cysty vířily ve vodním sloupci a neležely na dně nebo na hladině. Líhnivost kvalitních cyst se obvykle blíží 100 %. Optimální teplota pro líhnutí je 27-29 °C, kdy k vylíhnutí dochází přibližně do 18 hodin. Snížením teploty na   25 °C nedojde ke změně v citlivosti nauplií, ale k prodloužení doby líhnutí; při této teplotě se líhnou za 24 hodin a to je pro provozní podmínky v laboratořích často příznivější. Nevylíhlá vajíčka obvykle leží na dně, prázdné skořápky plavou na hladině. Živé žábronožky jsou přitahovány světlem a lze je tedy pomocí bodového světelného zdroje dobře shromáždit na jednom místě a pak odlovit.

Z jedné konzervy lze získat až několik miliónů žábronožek u nichž je zaručena vysoká homogenita – stejné vlastnosti.

 

Pracovní postup:

Pro testování se používají čerstvě vylíhnutí jedinci, tzv. nauplia. Bez krmení je životnost nauplií v ideálních podmínkách 96 až 120 hodin. Z Petriho misek jsou vylíhnutí jedinci přeneseni pipetou do misek s testovanými koncentracemi zkoumaného vzorku. Během testu se žábronožky nekrmí. Testovaný roztok se neprovzdušňuje. Zaznamenává se úmrtnost nauplií. Nejčastěji se za dobu testu volí 24 hodin. Doporučuje se však odečítat úhyn i po delší době.[[i][1]]

Orientační test

Cílem orientačního testu je určit interval koncentrací pro základní test. Jde o to zjistit nejnižší koncentraci, která působí na žábronožky letálně, OC100 a nejvyšší koncentraci testovaného vzorku, který nepůsobí toxicky, OC0. Do pěti Petriho misek se připraví zkoušená geometrická řada koncentrací, šestá slouží jako kontrola.

Základní test

Touto zkouškou se stanoví procento uhynulých nauplií Artemia salina v různých koncentracích k určení hodnoty EC50. Cílem zkoušky by mělo být rovněž určení dalších hodnot (NOEC, LOEC, LC).

Připraví se testované koncentrace zkoumaného vzorku ředěné laboratorní mořskou vodou. Volí se obvyklým způsobem podle hodnot OC0 a OC100. Do Petriho misek o průměru        60 mm se odměří 10 ml zkoumaného roztoku. Podle uvážení se volí 2-3 paralelní nasazení. Do každé Petriho misky, se odloví 10 nauplií žábronožek. Vzhledem k velké ploše hladiny a tudíž dostatečnému přestupu kyslíku lze misku zakrýt víčkem. Aerace se neprovádí. Teplota roztoků by se měla pohybovat v rozmezí 22-25°C. Zaznamenává se úmrtnost nauplií po 24, a po 48, 72, případně i po 96 a 120 hodinách. Jedná se tedy o závislost úmrtnosti žábronožek v závislosti na koncentraci toxikantu a na čase. Po 120 hodinách již zpravidla všechny žábronožky umírají na nedostatek potravy.

S testem se nasazuje minimálně jedna kontrola. Po stanovené době se spočítají uhynulé žábronožky. Jestliže bylo použito k rozpuštění látky organické rozpouštědlo[3][‡], připraví se ještě jedna kontrola s ředicí vodou, obsahující nejvyšší koncentraci organického rozpouštědla, která byla použita v kterémkoliv zkoušeném roztoku.

Jestliže látka vykazuje stálost v průběhu expozice, stanoví se dle možnosti koncentrace zkoušené látky ve zkušebních nádobách alespoň na počátku a na konci testu. [[ii][2]]

Pracovní postup pro laboratorní práci:

o       o       miska s vajíčky se na 24 hodin umístí do inkubátoru

o       o       misky se na 48 hodin umístí v inkubátoru

 

Tab. 1

Testovací organizmus:

Artemia salina

Barva

světlá

Velikost

až 0,5 mm

Líhnivost

minimálně 90%

Počet jedinců v jedné testovací misce

10

Sledovaná odezva:

mortalita

Podmínky testu:

stálá teplota, světlo (inkubátor)

Opakování

2

Objem testované koncentrace

5 ml v 1 Petriho misce

Teplota

25 – 28 °C

Doba expozice

48 hodin (pro účely laboratoře případně jinak)

Osvětlení

světlo

Chemikálie:

výchozí roztok testované látky, laboratorní zřeďovací mořská voda

Pomůcky a zařízení:

Petriho misky, kádinky, mikropipety, inkubátor

 

Pro potřeby laboratoří bude z důvodu úspory času a prostředků prováděn pouze základní test.

Před vlastním stanovením se změří pomocí automatických elektrod pH, vodivost a obsah kyslíku vodního výluhu (výsledky společné s testy na semenu).

Vodní výluh zeminy se naředí zřeďovací vodou v poměru 1:10, 1:20, 1:40, 1:80 (viz Tab. 2). Dávkování se provádí pomocí mikropipet a 10 ml odměrného válečku směrem od nejnižší do nejvyšší koncentrace (odpadá nutnost mytí).

Vlastní test se bude skládat ze dvou paralelních nasazení včetně dvou kontrolních nasazení. Další postup včetně vyhodnocení je již shodný s postupem uvedeným výše. Detaily viz Tab. 1.

 

Tab. 2

Ředění

Dávkování výluhu [ml]

Dávkování vody [ml]

1:10

0,91

9,09

1:20

0,48

9,52

1:40

0,24

9,76

1:80

0,12

9,88

 

Statistické vyhodnocení se provádí na základě postupu uvedeného v obecných pravidlech testování toxicity.

 

Protokol:

Hodnocení protokolu je významnou částí celkové známky laboratoře z ekotoxikologie a jeho forma bude posuzována na základě všeobecně známých kriterií. Jeho odevzdání se předpokládá do týdne.

 



[1][*] http://www.drpez.com/

[2][†] Cysty jsou opouzdřená embrya v klidovém stavu. Jsou velice odolné – vydrží krátkodobě jak zamražení, tak i teplotu varu vody.

[3][‡] Například dimetyl sulfoxid



[i][1] Dvořák, P., Šucman, E., Červenáková, D., Kořínek, K., Blechová, R.: Využití biotestu s Artemia salina pro farmakotoxikologii. Sborník referátů z  9. konference Toxicita a biodegradabilita odpadů a látek významných ve vodním prostředí Soláň 13.-15.9.1999. Jihočeská univerzita, VÚRH, Ostrava 1999.

[ii][2] Dvořák, P.: Modifikovaný test s A. salina pro sledování vlivu interakcí cizorodých látek. In: Toxicita a biodegradabilita odpadů a látek významných ve vodním prostředí. (Sborník referátů). Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, Vodňany, 1995, s. 25-30.