KOMUNÁLNÍ ODPADY
Ing. Zdenka Kotoulová, SLEEKO Praha
Vymezení pojmu komunální odpad
Za komunální odpad je v souladu se zákonem (§ 4 písm. b) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů) považován: veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob a který je uveden jako komunální odpad v prováděcím právním předpisu s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání.
Za původce komunálních odpadů vznikajících na území obce se považuje obec. V souladu s uvedenou definicí se jedná o odpady, které mají původ v nepodnikatelské činnosti fyzických osob. Obec se stává původcem komunálních odpadů v okamžiku, kdy fyzická osoba odpady odloží na místě k tomu určeném; obec se současně stane vlastníkem těchto odpadů. Systém nakládání s komunálním odpadem může obec upravit obecně závaznou vyhláškou.
Na území obce je také produkován odpad podobný komunálnímu odpadu. Rozumí se jím odpad podobného složení jako má komunální odpad respektive ta jeho část, která je nazývána domovním odpadem, vznikající při nevýrobní činnosti právnických nebo fyzických osob oprávněných k podnikání (především v kancelářích a v živnostech nevýrobní povahy). Původcem tohoto odpadu není obec, ale právnické a fyzické osoby, při jejichž činnosti tyto odpady vznikají. Tito původci mají při odstraňování odpadu podobného komunálnímu možnost využít systému zavedeného obcí.
Jednou z povinností původce je odpady zařazovat podle druhů a kategorií v souladu s Katalogem odpadů (vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb.), kde komunální odpad je začleněn do skupiny 20 „Komunální odpady (odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů), včetně složek z odděleného sběru“.
Skupina 20 je členěna do následujících podskupin a dále podrobně na několik druhů odpadů:
20 01 Složky z odděleného sběru – 30 druhů,
20 02 Odpady ze zahrad a parků (včetně hřbitovního odpadu) – 3 druhy,
20 03 Ostatní komunální odpady – 7 druhů.
V Katalogu jsou rozlišovány dvě kategorie odpadů: nebezpečný odpad a ostatní odpad. Ve vztahu ke komunálnímu odpadu jsou za nebezpečný odpad považovány některé druhy získané odděleným sběrem – rozpouštědla, kyseliny, zásady, fotochemikálie, pesticidy, zářivky, vyřazená zařízení obsahující chlorofluorouhlovodíky, oleje a tuky (nikoliv jedlé), barvy, tiskařské barvy, lepidla a pryskyřice, detergenty, nepoužitelná cytostatika, baterie a akumulátory, některá vyřazená elektrická a elektronická zařízení a další druhy odpadů pokud obsahují nebezpečné látky (celkem 14 druhů).
Množství a skladba komunálního odpadu
Původci odpadů a tedy i obce jako původci komunálního odpadu a dále oprávněné osoby, které nakládají s odpady, jsou povinni vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s odpady. Ti, kteří produkují nebo nakládají ročně s více než 50 kg nebezpečných odpadů nebo s více než 50 tunami ostatních odpadů mají také ohlašovací povinnost příslušnému správnímu úřadu (obecní úřad obce s rozšířenou působností). Souhrnně za ČR jsou pak tyto údaje vedeny v Informačním systému odpadového hospodářství (ISOH) MŽP, provozovaném VÚV – CeHO. Produkce odpadů, způsoby nakládání s odpady a náklady odpadového hospodářství jsou zjišťovány také statistickým šetřením ČSÚ.
Produkce komunálního odpadu v ČR se v současnosti pohybuje okolo 4,5 mil. tun za rok. Podle údajů ISOH v roce 2003 činila produkce komunálního odpadu přibližně 4,6 mil. tun, tj. 450 kg na obyvatele a rok. Více než polovina tohoto odpadu (63,5 % hmotnostních) byla ukládána na skládky. Celkově bylo odstraňováno 72 % odpadu a 19 % využíváno. Materiálově bylo využíváno přibližně 14 % komunálního odpadu, spalováno bylo 9,6% (z toho 52 % je pokládáno za energetické využití). Odděleně sebraný nebezpečný komunální odpad představoval 26 tis. tun, tj. 2,5 kg na obyvatele a rok.
Poměrně málo dostupné jsou údaje o množství komunálního odpadu v určitých typech zástavby a o jeho materiálové skladbě. Tyto charakteristiky odpadů jsou potřebné při projekci každého nového systému nakládání s komunálním odpadem nebo jeho zdokonalení. S ohledem na časovou a finanční náročnost zjišťování jsou uvedené charakteristiky sledovány účelově jen v některých lokalitách ČR a především pro tuhý domovní a jemu podobný odpad, který představuje 70-80 % celkového hmotnostního množství produkovaného komunálního a jemu podobného odpadu.
Základní charakteristiky komunálního odpadu
Množství komunálního respektive domovního odpadu se stanoví z evidence odpadů, kterou vede obec průběžně jako původce komunálního odpadu ze zákona. Odhad množství domovního odpadu je možno také stanovit na základě počtu obyvatel a za užití ukazatelů měrné produkce domovního odpadu uvedených v následující tabulce. Ukazatele představují průměrný výskyt domovního odpadu v určitém typu obytné zástavby před oddělením sbíraných využitelných složek.
Tabulka č. 1. Ukazatele měrného množství domovního odpadu
(včetně zohlednění odděleně sebraných využitelných složek)
K množství domovního odpadu je nutno připočítat množství odpadu podobného domovnímu, množství objemného odpadu a odpadu z veřejné zeleně a čištění veřejných prostranství.
Pro stanovení množství odpadu podobného domovnímu slouží ukazatele uvedené v tabulce č.2. Ukazatele vyjadřují podíl domovního odpadu (odpadu z domácností) a domovnímu odpadu podobného odpadu (podobného odpadu ze živností, průmyslu a z úřadů) na celkovém množství tohoto směsného odpadu.
Obdobně jako v případě stanovení množství domovního a jemu podobného odpadu lze provést kvalifikovaný odhad skladby domovního odpadu na základě ukazatelů uvedených v následující tabulce č.3. Znalost skladby domovního odpadu je důležitá pro rozhodování obcí o způsobech separace především využitelných složek odpadů.
Nakládání s komunálním odpadem
Nakládání s komunálním odpadem prošlo mnoha vývojovými stádii. Historicky nejstarší je skládkování odpadu. Z hlediska využití surovinového a energetického potenciálu těchto odpadů, pak jejich spalování s využitím tepelné energie a kompostování. Uvedené metody redukovaly množství odpadu, avšak postupně přestaly vyhovovat přísnějším požadavkům na ochranu životního prostředí a racionálním požadavkům trvale udržitelného rozvoje.
Se změnou strategie zaměřené na intenzivní ochranu přírodních zdrojů dochází k zásadním změnám v přístupu k nakládání s odpady. Obecně platné zásady odpadového hospodářství mají širší rámec než je samotné nakládání s již vzniklými odpady. Orientují se zejména na prevenci vzniku odpadů a snižování jejich nebezpečnosti a v této souvislosti přenášení odpovědnosti za výrobek na výrobce po celou dobu životnosti výrobku. Obecně platné zásady odpadového hospodářství ve spojení s komunálním odpadem představují:
• Předcházení vzniku odpadu a jeho nebezpečnosti (administrativní a
ekonomické nástroje v oblasti výroby a spotřeby obalových prostředků a
ekologicky nepříznivých výrobků, péče o výrobek po celou dobu jeho životního
cyklu, výchova občanů).
• Oddělené shromažďování a využívání složek odpadu u zdroje jeho vzniku (domácí
a komunitní kompostování biologicky rozložitelných odpadů, zkrmování bioodpadů).
• Oddělené shromažďování a sběr využitelných a nebezpečných složek, jejich
následná úprava a zpracování (regenerace, recyklace, jiné využití) a oddělené
odstranění nevyužitelných zbytků především nebezpečných odpadů.
• Racionální využití zbytkových odpadů (energetické využití spalitelných druhů
odpadů a reziduí mechanicko biologické úpravy odpadů, recyklace stavební suti a
jiné).
• Skládkování prokazatelně nevyužitelného zbytku.
V zákonu o odpadech jsou obcím ukládány některé závažné povinnosti v nakládání s komunálním odpadem. Za hlavní z hlediska ochrany zdraví, zlepšení životního prostředí a ochrany přírody lze označit oddělené podchycení nebezpečných složek komunálního odpadu, zvýšení množství využitelných složek získaných odděleným sběrem za účelem jejich materiálového využití a snížení tak množství odpadu ukládaného na skládky včetně postupného snižování podílu skládkovaného biologicky rozložitelného odpadu.
Oddělený sběr využitelných složek komunálního odpadu
Oddělený (separovaný) sběr komunálního odpadu lze v podstatě sledovat ve dvou směrech:
a) separace využitelných složek – sklo, papír/lepenka, plasty, kovy, textil,
bioodpad s uplatněním různých nádobových (příp. pytlových) systémů shromažďování
a jim odpovídající svozové techniky.
b) separace nebezpečných složek – zbytky barev, laků, rozpouštědel a různých
prostředků domácí chemie včetně obalů, použité minerální oleje, léky, zářivky,
výbojky, baterie a akumulátory, chladničky apod. s uplatněním stacionárního nebo
mobilního sběru speciálně vybavenými sběrnými automobily.
Uvedené způsoby mohou být v praxi v rámci systémů nakládání s komunálním odpadem uplatněny v různých modifikacích, především nádobových, ale i organizačních. Nedílnou součástí systémů jsou sběrné (recyklační) dvory, vybavené jako stacionární sběrna a mezisklad, ale také dotřiďovací, úpravárenskou a manipulační technikou. Zřizování sběrných dvorů, jako centrálních míst pro zachycování nebezpečných a využitelných složek je reálné pro větší sběrné oblasti (optimálně od 2000 obyvatel). Dojezdová vzdálenost pro občany by neměla přesáhnout hranici 5 km.
Sběrné dvory doznaly rozšíření především v souvislosti s naplňováním zákonné povinnosti v určení míst v obcích pro odkládání nebezpečných složek komunálního odpadu. Význam sběrných dvorů vzrůstá s ohledem na jejich vhodnost jako míst zpětného odběru vybraných výrobků v návaznosti na plnění povinností výrobců a dovozců podle zákona o odpadech.
Při separovaném sběru využitelných složek komunálního odpadu je obecně uplatňován:
a) odvozový způsob sběru, kdy je sběr prováděn do nádob menších objemů (80-360 dm3, 1100 dm3 v panelové sídlištní zástavbě), příp. pytlů. Stanoviště jsou totožná se současnými stanovišti nádob na směsný odpad. Výhodou je poměrně vysoká výtěžnost sbíraných složek i jejich čistota. Nevýhodou pak finanční náročnost tohoto způsobu sběru. Způsob je vhodný pro starší zástavbu bytových domů, pro městskou zástavbu rodinných domů, ale i obecně např. pro sběr bioodpadu. Za účelem naplnění výhledově stanovených kvót recyklace a využití obalového odpadu se tento způsob u vybraných komodit stane jedině použitelným.
b) donáškový způsob sběru, spočívající ve vytvoření optimální sítě úložných kontejnerů (nádob o objemu 500-3500 dm3) na území města. Nádoby se umisťují v oblastech zvýšeného výskytu (prodejny, nákupní střediska, restaurace apod.), na křižovatkách ulic a ve směrech přirozeného pohybu obyvatel. Způsob sběru má nižší účinnost (30-60 %), provozní náklady v porovnání s odvozovým způsobem jsou několikanásobně nižší. Způsob uplatňuje v současnosti většina měst a obcí v ČR.
Při výběru způsobu sběru využitelných složek je nutno uvážit výhodnost:
a) jednosložkového sběru, tj. odděleného sběru určitých složek do
samostatných nádob s předpokladem vyšší čistoty sbírané složky,
b) vícesložkového sběru, tj. společného sběru vhodných složek do jedné nádoby s
nezbytným následným dotříděním (např. sběr dutých a plochých obalů a tiskovin).
S ohledem na to, že stoupají požadavky zpracovatelských firem na kvalitu dodávaných surovin z druhotných zdrojů (druhová čistota a minimalizace nežádoucích příměsí), stává se následné dotřiďování a úprava odděleně sebraných složek stále více nezbytným předpokladem úspěšné separace komunálního odpadu. V tabulce jsou uvedeny základní ukazatele odděleného sběru využitelných složek komunálního odpadu (sklo, papír, plasty).
Oddělený sběr nebezpečných složek komunálního odpadu
Oddělený sběr nebezpečných složek je v ČR výrazně rozšiřován od roku 1998 v souvislosti s povinností obcí určit místa pro odkládání nebezpečných odpadů. Na základě výsledků analýz skladby komunálních odpadů představuje měrné množství tzv. drobného nebezpečného odpadu v komunálním odpadu 0,5-1,5 kg na obyvatele a rok. Při započtení některých dalších upotřebených výrobků, obsahujících nebezpečné látky (olověné akumulátory, nedemontované chladničky) se množství zvyšuje přibližně o 2 kg na obyvatele a rok. Celkově lze tedy předpokládat výskyt 2,5-3,5 kg na obyvatele a rok nebezpečných složek v komunálním odpadu.
Při sběru nebezpečného komunálního odpadu se uplatňují způsoby mobilního sběru, ale i stacionárního sběru (především sběrné dvory, zpětný odběr obchodem). Spoluúčast výrobců a dovozců vybraných výrobků, které jsou zákonem určeny k bezplatnému zpětnému odběru od roku 2003, na financování odděleného sběru odpadů z těchto výrobků v rámci obecních systémů se zatím všeobecně neprojevila.
Nakládání s komunálním bioodpadem
Intenzivní využívání komunálních bioodpadů je spojováno se strategií v této oblasti a zákonem již stanovenou povinností postupného omezování množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky.
Nakládání s komunálním bioodpadem by mělo být orientováno především na
• podporu domácího (zahradního) a komunitního (místního) kompostování různými
formami např. v podobě informačních kampaní, finančních příspěvků na technické
vybavení, vyhlášení a poskytování grantů,
• zavádění systémů odděleného sběru a zpracování bioodpadů aerobním i anaerobním
způsobem za využití energie se zaměřením na následující odpady:
o odpad ze zeleně a dřevní odpad ze soukromých i veřejných
parků a zahrad,
o odpad potravin z restaurací, jídelen, škol a veřejných
budov,
o biologicky rozložitelný odpad z obchodů, živností a
obslužných zařízení,
o bioodpad z domácností.
Zpracování odděleně sebraných bioodpadů, jakož i postupy v rámci jednotlivých způsobů odděleného sběru bioodpadů jsou podrobně rozvedeny v příručce „Nakládání s komunálním bioodpadem“, vydané MŽP a ČEÚ v roce 2001.
S použitím matriálů:
Ing. Zdenka Kotoulová, Kurs Odpady, jejich využití a zneškodňování, VŠCHT Praha, 2005
Intenzifikace sběru, dopravy a třídění komunálních odpadů, výzkumný projekt VaV/720/2/00, Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí, 2003, Dílčí projekt 1 - Stanovení skladby komunálních odpadů, Kotoulová Z., Praha: SLEEKO, 2003
Příručka pro nakládání s komunálním bioodpadem, Kotoulová Z., Váňa J., Praha: MŽP ve spolupráci ČEÚ, 2001
Hospodaření s odpady v obcích, Vrbová M. a kol., Praha: EKO-KOM, a.s., 2003