Koroze skel s obsahem La určených pro dentální aplikace
Autor : Zoja Guschlová
Ročník : 5.
Ústav skla a keramiky
Školitel : Ing. Lenka Jonášová
Konzultant: Ing. Helena Hradecká
Skloionomerní cementy (GICs) využívané v zubním lékařství na výplně a tmely jsou směsí jemně mletého křemičitého skla a vodného roztoku polykarboxylové kyseliny. Organická kyselina způsobuje částečné vyluhování iontů (převážně Na+, Ca2+) ze skla. Tyto ionty reagují s karboxylovými skupinami kyseliny za vzniku solí, čímž dochází k zesíťování polymerních řetězců a tím i k tuhnutí cementů. Pokud jsou vyloužené ionty v přebytku, mohou zůstávat v cementové matrici volně bez vzniku solí. Při interakci cementů s vodným prostředím pak může docházet k vyluhování jednak iontů z částic skla a jednak „volných“ iontů z matrice cementu. Pokud by docházelo k úplnému vyluhování iontů ze skla, mohl by vznikat až gel SiO2, což by mohlo mít negativní vliv např. na pevnost cementů.
V práci bylo sledováno dlouhodobé rozpouštění skel s různým obsahem La (0-8%) ve vodných roztocích (pH 2 až 9) při 37°C. Ve výluzích byl stanoven Na, Ca, Si a La. Rozpouštění skel bylo porovnáno s dlouhodobým rozpouštěním dentálního cementu připraveného ze stejného typu skla.