Dekontaminační technologie je možno třídit podle několika různých hledisek:
podle dekontaminovaného media
podle používané strategie
podle místa realizace
podle míry používání a účinnosti.
Podle dekontaminovaného media se sanační technologie dělí na použitelné pro:
-
zeminy, sedimenty a kaly
-
podzemní vody, povrchové vody a průsaky (výluhy)
-
vzdušné emise, odplyny.
Většina dekontaminačních technologií používá buď výhradně nebo v kombinaci tři základní strategie:
destrukce nebo změna kontaminantu
extrakce nebo separace kontaminantu od environmentálního media (vyžaduje následné využití - nebo zneškodnění kontaminantu)
imobilizace kontaminantu.
K metodám používajícím první z uvedených strategií patří metody termické, biologické a chemické. Druhá skupina zahrnuje ošetření zemin termickou desorpcí, praním, extrakcí rozpouštědly a odsáváním půdního vzduchu (tzv. venting) a ošetření podzemních vod oddělením fází, adsorpcí na aktivním uhlí, stripováním vzduchem, iontovou výměnou, případně kombinacemi těchto postupů. Při výběru a kombinaci těchto metod je nutno používat ty, které zajišťují nejefektivnější transportní mechanismus, aby se tak dosáhlo co nejvyšší celkové účinnosti. Imobilizační technologie zahrnují stabilizaci, solidifikaci a tzv. „contaiment“ technologie (např. umístění na zabezpečené skládce nebo konstrukce kalových stěn). Žádná imobilizační technologie není trvale účinná, takže je nezbytná určitá úroveň údržby. Stabilizační technologie jsou často navrhovány pro ošetření lokalit kontaminovaných kovy nebo jinými anorganickými látkami.
V oblasti likvidace ekologických škod všeobecně platí, že jediná sanační technologie na uspokojivé vyčištění kontaminované lokality zpravidla nestačí. Pro dosažení potřebného stupně dekontaminace tak obvykle bývá kombinováno více individuálních technologických postupů (treatment train). Příkladem takové kombinace může být společné použití ventingu a sanačního čerpání se stripováním pro paralelní čištění zeminy a podzemní vody na lokalitě kontaminované těkavými ropnými látkami. Emise z ventingu a stripování mohou být svedeny dohromady a čištěny společně v jednom zařízení. Další zvýšení účinnosti ventingu může být dosaženo vtlačováním vzduchu do saturované nebo nesaturované zóny. Aplikace techniky ventingu (při které do zeminy přichází nekontaminovaný vzduch) navíc urychluje probíhající biologické procesy a přímo tak souvisí s technikou bioremediace.
Podle místa realizace se technologie dělí na dvě velké skupiny:
- ex situ
- in situ
Technologie „ex situ“ jsou realizovány v zařízeních nebo na plochách k tomuto účelu specificky zřízených a odpovídajícím způsobem zabezpečených. Vyžadují odtěžení a transport kontaminovaného materiálu resp. čerpání vody či odsávání půdního vzduchu. Jsou účinnější, snáze kontrolovatelné, šetrnější k životnímu prostředí, ale výrazně dražší. Technologie „in situ“ jsou prováděny přímo na místě (lokalitě), jejich výhodou jsou výrazně nižší náklady ve srovnání s technologiemi „ex situ“, nevýhodou je potom obtížnější kontrola průběhu sanace a možné nerovnoměrné odstraňování kontaminantu způsobené nehomogenitami v čištěném horninovém materiálu.
Další kriteria třídění dekontaminačních technologií - míra používání, účinnost - slouží jen k hrubé orientaci při vyhledávání potenciálních metod sanace a jsou významná spíše až v souvislosti s konkrétní kontaminovanou lokalitou.
Pro snadnější orientaci ve velkém množství dnes již běžně používaných či vyvíjených dekontaminačních technologií lze přijmout komplexní kriterium zahrnující ošetřované medium, místo provádění sanačních prací a použitý princip. Podle tohoto kriteria lze sanační postupy rozdělit do třinácti skupin:
Při praktickém výběru dekontaminačních technologií se uplatňují zejména následující kriteria:
kontaminant/y - fyzikální, chemické, toxikologické vlastnosti, koncentrační profil kontaminace
medium/media, ze kterých má být kontaminant odstraněn (zeminy, sedimenty a kaly; podzemní vody, povrchové vody a průsaky; vzdušné emise a odplyny
geologické, hydrologické a klimatické poměry stanoviště
ekonomické aspekty - specifické společenské nebo sociální aspekty.