Koloběh vody v přírodě - tzv. hydrologický cyklus - zahrnuje z globálního hlediska řadu dílčích procesů, z nichž pravděpodobně nejvýznamnější roli mají vypařování z povrchu oceánů, spad ve formě srážek na pevniny, částečný odtok povrchových vod zpět do moře, částečný průsak srážek pod povrch a sycení pásem podzemní vody, pohyb podzemní vody do míst přirozeného nebo umělého odběru. I když pohyb podzemní vody představuje pouze jeden z procesů hydrologického cyklu, jedná se s ohledem na celkovou hmotnost vody zadržované kontinenty o proces velmi důležitý. V podzemních kolektorech (zásobnících) je shromážděno přibližně 66% veškerých kontinentálních vod (zbytek se prakticky vyskytuje v ledovcích - voda povrchových toků, jezer, nádrží, bažin a atmosféry představuje pouze 1% celkové hmotnosti).

Zákonitosti pohybu podzemních, resp. podpovrchových vod vůbec, jsou již od konce minulého století předmětem intenzivního studia a postupně došlo k vyčlenění řady vědeckých a technických disciplin zaměřených například na hydrauliku podzemní vody, hydropedologii, hydrogeologii a další oblasti. Rozsah studia je dnes již natolik široký, že jsou sledovány nejen zákonitosti pohybu vody samotné, ale také aspekty geochemické, ekologické a další.