Termín "sanační čerpání" je používán pro označení skupiny in-situ sanačních technik, jejichž společným rysem je odčerpávání kontaminované podzemní vody na povrch, kde probíhá její následné čištění. Přesné a jednoznačné vymezení tohoto pojmu je v současné době poměrně obtížné, vzhledem k rychlému rozvoji dané oblasti techniky a nesystematickému přejímání či vytváření nových odborných termínů. Potíže při výkladu či chápání tohoto termínu mohou nastat zejména v případě, kdy sanační čerpání je pouze jedním z kroků zahrnutým v rámci složitější sanační technologie.
O sanačním čerpání hovoříme zpravidla tehdy, je-li kontaminant v podzemní vodě již přítomný v takové koncentraci, aby odčerpáváním vody docházelo k významnému snižování jeho celkového množství. Je-li kontaminant silně vázán na zeminu nebo horninové prostředí a pro jeho převedení do podzemní vody je zapotřebí jej z této tuhé matrice nejprve uvolnit, je sanační technika zpravidla označována v závislosti na tomto způsobu uvolnění. Typickým sanačním čerpáním je tedy odstraňování volného produktu (například vrstvy ropných uhlovodíků z hladiny podzemní vody) nebo odčerpávání podzemní vody obsahující vysoké koncentrace chlorovaných uhlovodíků. Je-li naopak málo rozpustný organický kontaminant nejprve s pomocí detergentu převeden do roztoku a potom odčerpáván na povrch k biologickému odbourávání, o sanační čerpání se nejedná. Odčerpávání podzemní vody se dále často provádí pouze kvůli snížení hladiny podzemní vody v rámci takových sanačních technik, jako je například ventování, přičemž se opět o sanační čerpání nejedná. Obecný princip sanačního čerpání je ukázán na Obr. 8.2.1.
Obr. 8.2.1.: Obecné schema sanačního čerpání
Technika sanačního čerpání je běžně používána při odstraňování organických i anorganických kontaminantů, přičemž většina projektů zahrnujících sanační čerpání probíhá v následujících krocích:
odstranění nebo eliminace zdroje znečištění
instalace čerpacího systému umožňujícího odvádění podzemní vody na povrch a její následné
čištění, případná instalace nepropustných podpovrchových bariér udržujících
kontaminovanou vodu v omezeném prostoru
odčerpávání volného kontaminantu koncentrovaného na hladině podzemní vody
nebo rozpuštěného v podzemní vodě
případné dočištění s pomocí jiné sanační techniky
Na Obr. 8.2.2. je schematicky znázorněna eliminace primárního zdroje kontaminace s pomocí nepropustné bariéry. Tato bariéra zamezí bezprostřednímu kontaktu kontaminantu s podzemní vodou a zdroj kontaminace (například těžký chlorovaný uhlovodík koncentrovaný nad nepropustným podložím) je zakonzervován a dříve nebo později odstraněn. Šedivá plocha na Obr. 8.2.2. znázorňuje plošné vymezení kontaminačního mraku, který vznikl postupným rozpouštěním kontaminantu a jeho transportem ve směru proudění podzemní vody a který je postupně eliminován odčerpáváním kontaminované vody. Pro účinné zamezení dalšího šíření kontaminačního mraku má zásadní význam správné umístění sanačních vrtů. Na Obr. 8.2.2. je znázorněna situace, kdy je řada sanačních vrtů umístěna uprostřed kontaminačního mraku. V tomto případě dochází ovšem ke vzniku tzv. stagnační zóny v prostoru těsně pod čerpaným vrtem, kde dochází k výraznému zpomalení rychlosti proudění podzemní vody. Kontaminovaná voda nacházející se v prostoru stagnační zóny je tedy podstatně hůře čerpatelná nežli voda nacházející se v prostoru nad vrtem. Při nevhodném umístění sanačních vrtů uprostřed kontaminačního mraku je tedy účinným způsobem odstraňována pouze část kontaminace a podzemní voda, která takto instalované vrty obtéká může dále kontaminaci šířit. Má-li být šíření kontaminačního mraku omezeno efektivně, je nutné instalovat čerpací vrty tak, aby se vliv stagnační zóny neprojevil.
Obr. 8.2.2.: Eliminace zdroje znečištění s pomocí nepropustných bariér s následným sanačním čerpáním