Kontaminanty lze posuzovat a třídit podle různých kriterií. Těmito kriterii mohou být buď jednotlivé fyzikální či chemické vlastnosti, způsob použití, chování v životním prostředí nebo způsob sanace zasažených lokalit. Obecně lze kontaminanty rozdělit na dvě základní skupiny - kontaminanty organické a anorganické. Organické kontaminanty jsou v principu rozložitelné až na ekologicky neutrální (H2O, CO2) nebo relativně neškodné sloučeniny (sírany, dusičnany, chloridy). Chemický či biologický rozklad, pokud je za daných konkrétních podmínek technicky proveditelný, může tedy být konečnou metodou k jejich zneškodnění. Většina anorganických kontaminantů naproti tomu biologickému či chemickému rozkladu podléhá pouze v prakticky nevýznamné míře. Tyto látky je tedy nutno buď z velkých objemů kontaminovaných materiálů extrahovat a po zakoncentrování do objemů o několik řádů nižších využít nebo bezpečně uložit nebo je chemicky či jinak imobilizovat.
Z hlediska praktického provádění sanací bývají kontaminanty rozdělovány do pěti skupin:
- těkavé organické látky (Volatile Organic Compounds - VOCs)
- semitěkavé organické látky (SemiVolatile Organic Compounds - SVOCs)
- ropné látky (Fuels)
- anorganické látky včetně radioaktivních prvků (Inorganics)
- výbušniny (Explosives)