Nejčastější místa (lokality), kde se těkavé organické látky mohou nacházet, jsou: zařízení chemických výrob a manipulační prostory, kontaminované sedimenty, manipulační vrty a vsakovací prostory, elektropokovování a povrchová úprava kovů, požární tréninkové plochy, hangáry a údržba letecké techniky, skládky a úložiště, netěsné skladovací nádrže (tanky), prostory pro manipulaci s odpady, oxidační rybníky a laguny, areály barvíren a lakoven, areály mísíren herbicidů a pesticidů, areály k odmašťování pomocí rozpouštědel, povrchové nádrže, prostory pro údržbu vozidel a jiné techniky.

Ilustrativními příklady nehalogenovaných těkavých kontaminantů (s výjimkou pohonných látek, BTEX a plynných kontaminantů uvedených dále) jsou aceton, akrolein, sirouhlík, ethylether, styren, vinylacetát. Jako příklady halogenovaných těkavých kontaminantů mohou být uvedeny chloroform, tetrachlormethan, dichlorethylen, trichlorethylen, tetrachlorethylen a vinylchlorid. Halogenované sloučeniny jsou takové v jejichž molekule vázán halogen (fluor, chlor, brom, jod). To, zda sloučenina je halogenovaná nebo nehalogenovaná je důležitým faktorem při výběru vhodné sanační technologie. Typické halogenované a nehalogenované sloučeniny jsou uvedeny výše. Povaha halogenové vazby a halogen sám může podstatně ovlivnit provádění technologie nebo vyžaduje rozsáhlejší ošetření než nehalogenované sloučeniny. Jako příklad může sloužit bioremediace. Je známo, že halogenované sloučeniny méně snadno podléhají tomuto způsobu ošetření než nehalogenované sloučeniny. Navíc platí, že čím více atomů halogenu v molekule sloučenina obsahuje, tím je vůči biodegradaci odolnější. Jiným příkladem je spalování. Spalování halogenovaných sloučenin vyžaduje specifické vypírání spalin navíc proti těm technologiím, které spalují nehalogenované látky.