Chemicko-inženýrský popis (nebo lépe inženýrský popis) kontaminovaných zemin směřuje k získání kvantifikovaných technických parametrů, které následně slouží jako základ pro vypracování sanačního projektu. V současné době existuje značné množství přístupů k inženýrskému popisu kontaminovaných zemin, které velmi obecně můžeme rozlišit podle míry empirie, respektive míry exaktnosti zahrnuté v rámci daného popisu. Extrémními případy popisů jsou potom popisy zcela empirické a zcela exaktní. Někde mezi těmito dvěma krajními přístupy se pohybují modely, které lze označit jako modely semiempirické.

Empirické modely

Čistě empirický model nahlíží na popisovaný systém jako na černou skříňku, u které je pouze sledována závislost mezi vstupními a výstupními údaji (akcí a reakcí). V rámci tohoto typu popisu se vůbec nezajímáme o mechanismy dějů, které v černé skříňce probíhají. Vlastní model získáme tak, že v potřebném rozsahu podmínek experimentálně zjistíme vztah mezi vstupem a výstupem a výsledek popíšeme vhodným matematickým vztahem. Při tomto popisu se často používají statistické metody vyhodnocení. Výhodou empirického modelu je možnost aplikace i na velmi složité systémy bez nutnosti jejich předchozího podrobného studia. Zásadní nevýhodou potom ovšem je minimální možnost zobecnění - model nelze přenést na jiný systém.

Exaktní modely

Exaktní modely vznikají nejprve důslednou analýzou popisovaného systému až na úroveň známých poznatků a následnou syntézou, při které se tyto známe poznatky sestavují a zjiš»uje se interakce mezi částmi a ději. Výsledný model je pak tedy sestaven z modelů částí. Obecnou výhodou exaktního modelu je jeho široká použitelnost. V případě sanačních postupů naráží čistě ovšem exaktní modely na mimořádnou složitost popisovaných systémů - tedy kontaminovaných zemin.

Semiempirické modely

Výhody obou výše zmíněných přístupů lze zkombinovat v rámci tzv. semiempirického modelu, který aplikuje relativně jednoduché, dobře známé výpočtové vztahy a koriguje je s pomocí empirických parametrů.